Vajíčko

Vajíčka dostávali koledníci za odříkání
hezké koledy. Velikonoční vajíčka musela
být plná a barevná. Ta vyfouknutá, takzvané
kraslice, se používala jako dekorace.
Jejich hlavní předností je, že se na rozdíl
od těch plných tak rychle nezkazí.
Barvení vajíček je se všemi tradicemi
pevně spojeno. Typickými barvami vajíček,
která můžeme vykoledovat jsou žlutá,
zelená, červená a hnědá. A to z jasného
důvodu – jedná se o přírodní barvy,
díky nimž mohl každý doma vejce obarvit.

Pomlázka

Krajové výrazy pro tuto součást
velikonočního veselí jsou: mrskačka,
mrskut, šmigrust, šmekrust, tatr, žíla,
binovačka, houdovačka, dynovačka,
korbáč, kančák, čuar, šibák, rocák,
šlehačka, švihačka, šibalka,
hodovočka, pomíhod.
Nejlépe se hodí vrbové proutky,
protože jsou pružné a dostatečně dlouhé.
Vypravit se na mě musí podle toho,
na jaký termín Velikonoce připadnou.
Jsou-liv březnu, stačí je natrhat týden
předem. Když jsou až v dubnu, tak
je třeba natrhat proutí až tři týdny
dopředu.

Řehtačka

Řehtačka je výrobek (obvykle dřevěný)
vydávající rámus, stejně jako klapačky,
mlýnky, trakářky a různé další doma
vyrobené nástroje, které byly používány
dle tradice za účelem svolání
na bohoslužby od Zeleného čtvrtka,
kdy zvony umlkaly (odlétaly do Říma).
Hlas zvonů nahrazovaly o Velikonocích
řehtačky a klapačky různé velikosti.

Beránek

Typickým velikonočním jídlem vedle
mazanců a jidášů byl a zůstává
beránek.
Připomíná beránky, které
obětovali Izraelci před odchodem z Egypta,
aby byly jejich domy uchráněny
před poslední z deseti ran
egyptských – smrtí prvorozených synů.

Mazanec

Mazanec se připravuje ze stejného
těsta jako vánočka (tedy kynutého), ale
není to podmínkou. Liší se tím, že se do něj
přidává více vajec, aby byl výsledek lehčí.
Dle tradice se peče na Bílou sobotu.
Mazanec je u nás nejstarším doloženým
velikonočním pečivem. Mimo
hodování byl používán i jako rituální
pokrm či dar. Má se vždy naříznout
křížem, památka na Ježíšovu smrt na kříži.

Ježíš hlásal své učení, konal zázraky
(uzdravoval těžce nemocné, křísil
mrtvé, rozmnožoval chleba). Ne všechen
lid Ježíšovo učení přijímal. Zvláště ostře
ho odmítali vůdcové lidu, veleknězi, které
kritizoval za to, že zneužívají náboženství
ve svůj prospěch.
Příběh o Ježíšově utrpení vážící se
k Velikonocům začíná událostmi o Květné
neděli. Ježíš přichází do Jeruzaléma a
dav ho vítá palmovými listy a voláním
Hosana (=pomáhej). Oslavuje se svými
učedníky Velikonoční svátek a naposledy
s nimi večeří (Poslední večeře). Ježíš ví,
že ho apoštol Jidáš zradí. Pod Jidášovým
vedením přicházejí stráže Ježíše zatknout.

Jidáše

Jidáše jsou jeden z nejznámějších
druhů sladkého velikonočního pečiva.
Má symbolizovat Jidášovu smrt
oběšením. Vyrábí se z kynutého těsta,
z něhož se vyválí tlusté válečky a
ty se pak spletou do tvaru provazu.
Toto pečivo se má podle tradice jíst
na Zelený čtvrtek před východem
slunce, nejlépe potřené medem.
Má tím být užitečné lidskému zdraví
a chránit před uštknutím hada.

Ježíš přiznává, že je Božím synem.
To se jim nelíbí. Je mučen a prochází
strastiplnou (křížovou) cestou.
Je ukřižován v Golgotě.
Na Velký pátek Ježíš zemřel. Přátele
sňali jeho tělo z kříže a uložili do hrobu
vytesaného ve skále. Na třetí den však
vstal z mrtvých (z Bílé soboty na Boží
hod Velikonoční).
Po 40 dnech života na zemi
se naposledy ukázal apoštolům
v Jeruzalémě. Na hoře olivetské jim řekl
poselství a poté vstoupil na nebesa.